Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Recent Posts

DIY Medvídek pro miminko

DIY Medvídek pro miminko

Přiznám se – nejsem bůhvíjak manuálně zručná. Háčkovala jsem naposledy na 1. stupni, kdy měla babička tendence naučit mě tradiční ruční práce, než zjistila, že víc než šálu (a to ještě zdaleka ne rovnou) prostě nesvedu a radši su budu číst. Neumím malovat, neumím ani […]

Nemám ráda Vánoce

Nemám ráda Vánoce

Od mala jsou pro mě Vánoce synonymem stresu. Aby bylo hotové všechno, co má být hotové, aby to bylo dokonalé, protože bez toho si to přece neužijeme, aby bylo napečeno a nikdo nemohl říct, že toho je málo, aby se dárky rozbalovaly tak akorát rychle […]

Jaký byl druhý trimestr

Jaký byl druhý trimestr

Správně bych tedy měla napsat „jaký je druhý trimestr“, protože mi do konce zbývá pár dní. Ale protože taky vím, že pak to bude s časem hodně špatné, rozhodla jsem se sumarizovat už teď.

Na konci prvního trimestru, resp. těsně před dovolenou, mi přestalo konečně být špatně. Sem tam mě sice překvapí úporné pálení žáhy (jako třeba tenhle týden, kdy jsem to v pondělí přehnala s jahodami), ale většinou mi stačí rozpustit si půlku Vyprošťováku a uleví se mi.

Doktor mi na screeningu řekl, že jsem těhotná, ne invalidní, a já se podle toho snažím chovat, i když s každým přibývajícím týdnem se cítím víc a víc unavená a třeba schody v práci mi už dávají pekelně zabrat. Navíc jsme se v průběhu října stěhovali pryč z Prahy, takže z toho období si pamatuju hlavně krabice a tašky IKEA plné oblečení a balení a vybalování a všude strašný spousty věcí. (Vlastně jsem si nikdy nemyslela, že budu bydlet jinde než v Praze, když jsem do ní před 11 lety přišla, a ono je to hrozně fajn.)

Během listopadu nicméně přišla první větší komplikace, když mě začala levá kyšel bolet tak, že jsem kolikrát ani nemohla dojít z postele do koupelny. Naštěstí mi kolegyně v práci doporučila svojí fyzioterapeutku, která mě prohlédla, zkonstatovala, že se mi prostě pánev rozsedá, ale zároveň se vychýlila o dva centimetry doleva, a pomocí pár dobře mířených cviků mě srovnala. Neskutečná žena! Ještě bych potřebovala, aby mi někdo vrátil chuť k jídlu – sice mi není špatně, ale málokdy se mi chce jíst něco jiného než zmrzlina nebo kyselý žížalky!

Postupně se samozřejmě přidávají standardní bolesti zad, zadýchávání a další nepohodlnosti, takže se fakt trošku divím, když mi někdo říká, že to je přece nejhezčí období. Ne, není, je super cítit, jak se miminko v břiše hýbe (a už jsme si na sebe zvykli a máme i standardní denní doby, kdy já se snažím spát a malé se snaží uběhnout maraton na místě), je super se těšit, ale ty fyzický projevy jsou občas až moc.

Během listopadu jsem začala už taky nakupovat, takže tu na mě pomrkává koš plný oblečků na vyprání a vyžehlení, od Lišky v kurníku máme autosedačku, v ložnici je už smontovaná komoda s přebalovacím pultem, postýlku přivezou dneska (pokud to tedy i napopáté IKEA nezvorá)… O nákupech se podrobně rozepíšu až příště. :)

Chorvatská Istrie ve stanu (a s rostoucím břichem)

Chorvatská Istrie ve stanu (a s rostoucím břichem)

Úplně na konci prvního trimestru jsme měli 2 týdny dovolenou. Vyšla úplně přesně mezi odběry krve a prvotrimestrální screening. Od jara jsme tak nějak plánovali, že stejně jako loni vyrazíme do Chorvatska pod stan, ale s dvěma čárkami na testu nás začaly přepadat pochybnosti – […]

Jaký byl první trimestr

Jaký byl první trimestr

Nemám v diáři označené datum, kdy jsem to zjistila. Vím ale přesně, že to bylo v práci, já už si asi desátý den připadala, že premenstruační syndrom mě obtěžuje už nějak dlouho, ale vzhledem k tomu, že moje cykly byly jako na houpačce, moc jsem […]

Athény – ruiny pod širým nebem

Athény – ruiny pod širým nebem

Koho by napadlo jet do Řecka v březnu! Nás jo. A skvěle jsme se trefili – hlavně s počasím, protože celou dobu (kromě posledního dne) jsme si užívali bez trička 25 stupňů ve stínu, sluníčko, znáte to.
Athény jsou skvělý. Jsou busy, jsou špinavý, jsou kopcovitý a prostě jiný. Z letiště vám jede metro (no kde to máte?! Na Heathrow teď a v Praze za 20 let), jediný dvě tramvajový linky jezdí parádní trasu kolem pobřeží a ještě tu žijou Řekové. Poznáte je tak, že buď sedí na židli na ulici (a je úplně jedno, že tam není kavárna, prostě si vynesou z bytu ven židli a pozorují ruch) anebo si hrajou s korálkama v ruce (říká se jim komboloi, prý odbourávají stres a na jejich přehazování existuje několik technik).
Hodně chodíme. Vždycky někam přijedete a pak tam nachodíme desítky kilometrů. V Athénách se vám to stane hned – chodíte a chodíte, do kopce, z kopce a najednou jste našlapali 15 kilometrů. První den jsme si vyrazili pěkně po klasice. Takže ráno po snídani rovnou na Akropoli.

Akropolis

Je třeba smířit se s tím, že to je nejexponovanější turistické místo v Athénách, takže na průchod Propylájemi (vstupní branou) se někdy stojí i fronta. Ale stojí to za to. Ohromné chrámy, které se rekonstruují už od roku 1983, a u kterých nechápete, jak vůbec ten materiál dostali na relativně příkrý kopec. A nejlepší je zapojit fantazii – protože Akropole zdaleka nebyla sterilně mramorově bílá…

Akropolis

Akropolis - Parthenon

Akropolis - Erechteion

Pokud vám kopečky nevadí, vylezte na blízký Areos Pagos – tady zasedal řecký soud a je odsud na Akropoli nádherně vidět. A protože byl březen, taky tu všechno krásně kvetlo :) Idyla.

Athény

Od Akropole sejděte dolů, přes uličky Anafiotiky, směrem k Agoře. Nenechte se zmást – jsou dvě, římská a řecká/starověká. Na té římské najdete hlavně Věž větrů. Na té řecké Attalovu stou (takže kryté sloupořadí, kde se scházelí antičtí byznysmeni a myslitelé) s malým muzeem. A taky chrám Héfaista, boha kovářství, ukrytým za olivovníky.

Agora

Až budete z chození po kamenech unavení, sedněte si do jadné z taveren v ulici Ariadnou. Přes oběd (ale pozor, oběd je až tak ve dvě hodiny odpoledne!) nabízejí výhodná menu, třeba předkrm, obrovskou porci řeckého salátu (rajčata, papriky, okurku, olivy a fetu), souvlaki (vepřový grilovaný špíz) jako hlavní jídlo a pivo za 13 euro. K tomu samozřejmě psomi, řecký chléb, s olivovým olejem. Nedivte se, pokud nebudete u stolu sedět sami – toulavých koček a toulavých psů je v Athénách snad víc než Řeků.

Taverny

V blízkosti Agory se nachází ještě antické naleziště Kerameikos. Když jsme dorazili, asi ve 14:30, upozornili nás, že ve 3 zavírají, ale i tak jsme ho stihli proběhnout – a potkat několik suchozemskách želv, se kterými jsme se hned skamarádili.

Kerameikos

Pro mě jsou Athény, a asi i Řecko obecně, hodně specifický. Hlavně vůní – ve který se mísí borovice, olivovníky, moře a zvláštní pachuť slunce, kterou bych poznala kdekoli. A taky život na střechách – není asi překvapením, že v létě, v horku a parnu sedí Řekové po setmění na chladivém večerním vzduchu.

Athény

Ne všechno je každopádně v Athénách růžové – potkáte neskuteční mnořství lidí bez domova, dětí, které si vydělávají hraním na harmoniku v metru, a pod. Krize na řeky dopadla plnou silou – ale i přesto bych se sem klidně hned přestěhovala.

Těšte se ještě na dva díly – o Pireu, protože přístav jsme si nemohli nechat ujít, a o athénských muzeích!

Denní nezbytnosti

Denní nezbytnosti

Každý máme svoje rituály. Čištění zubů, 5 minut večerní meditace, ranní dvacetiminutový zápas v peřinách, kdy se jeden druhého snažíte donutit vstát, a páteční večerní pivo. Zvláštním způsobem nás ukotvují v žití a přesvědčují náš, že tady je všechno ještě v pořádku. Krom některých zmíněných […]

4 texty o vztazích, které vás donutí přemýšlet

4 texty o vztazích, které vás donutí přemýšlet

… every woman who passes you on the street is the same as you in need and want, in mystery and desire, you will set yourself free to see love as a common resource. You are not special … many unhealthy relationship habits are baked […]

recenze: Květinová kuchařka

recenze: Květinová kuchařka

Milujete květiny? Neodoláte barvám? Vaříte s vášní? Pak vám Květinová kuchařka nesmí chybět. Vizuální skvost od nakladatelství Smartpress vás dostane a minimálně o několika následujících víkendech přibije k plotně.

Stojí tahle krasotinka za to? Přečtěte si v recenzi pro Neoluxor.

Osloský policejní masakr

Osloský policejní masakr

Pokud existuje na světě jistota, pak ta, že Kniha Zlín vydá alespoň jednou ročně Nesbøho detektivku. Přivítejte tedy Harry Holea zpět! I když možná ne hned. Prozradit cokoli z děje Policie tak, aby se člověk vyhnul spoilerům z Přízraku, anebo závěrečnému cliffhangeru, který završil poněkud […]