Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Archiv autora: Anna

Porod aneb je to v hlavě

Porod aneb je to v hlavě

Článek o třetím trimestru už asi nikdy nedopíšu. Zdá se to jako úplně jiný století – Adélce bylo včera 8 týdnů, takže se to zdá vážně dávno, to obří břicho (paradoxně ale, když se otočila hlavičkou dolů, bylo mi snad nejlíp z celýho těhotenství), kontroly […]

DIY Medvídek pro miminko

DIY Medvídek pro miminko

Přiznám se – nejsem bůhvíjak manuálně zručná. Háčkovala jsem naposledy na 1. stupni, kdy měla babička tendence naučit mě tradiční ruční práce, než zjistila, že víc než šálu (a to ještě zdaleka ne rovnou) prostě nesvedu a radši su budu číst. Neumím malovat, neumím ani […]

Nemám ráda Vánoce

Nemám ráda Vánoce

Od mala jsou pro mě Vánoce synonymem stresu. Aby bylo hotové všechno, co má být hotové, aby to bylo dokonalé, protože bez toho si to přece neužijeme, aby bylo napečeno a nikdo nemohl říct, že toho je málo, aby se dárky rozbalovaly tak akorát rychle a s tak akorát nasazením, aby se neodešlo ke stromečku a nebylo neumytý nádobí, to by byla pohroma…

Strašně těžko se pak přenastavuje na ten mód, co bych chtěla mít zakódovaný v hlavě – že nemusím zvládnout všechno a už vůbec ne na 120 %, že když se mi rozpadne vánočka, není to konec světa, že si bramborový salát můžu udělat po svém (nemám vůbec ráda tu vánoční verzi, nemám v něm ráda kořenovou zeleninu, takže jsem letos udělala dvě verze a jsem nejspokojenější). Ale snažím se. U vánočky jsem se dneska rozbrečela, ale že nemám vyžehlené prádlo, je mi vlastně docela jedno, a drobky v kuchyni ještě chvíli taky počkají. Můj muž mě o to míň rád mít nebude a ten človíček v mým břiše taky.

Některé dárky jsem letos prostě nebalila, protože nemám trpělivost se patlat s nepravidelnými tvary, takže jedna červená mašle musí stačit. Druhů cukroví mám pár, stromeček je ozdobený, ale řetěz nesvítí, protože jít pro baterie už se mi jednoduše nechtělo (a se stávkující bederní páteří už to kolikrát ani nejde). A stejně Vánoce proběhnou, ať už všechno nachystaný je, nebo není, takže nemá smysl se trápit s detaily.

Ale bývala bych si přála, aby tohle postupné vyklidnění přišlo dřív, aby mě každý rok s blížícími se Vánocemi nezačalo bolet břicho z nervozity, že bude všechno špatně. Takže nadpis by vlastně zasloužil úpravu – „neměla jsem ráda Vánoce, ale léčím se“.

Follow my blog with Bloglovin

Jaký byl druhý trimestr

Jaký byl druhý trimestr

Správně bych tedy měla napsat „jaký je druhý trimestr“, protože mi do konce zbývá pár dní. Ale protože taky vím, že pak to bude s časem hodně špatné, rozhodla jsem se sumarizovat už teď. Na konci prvního trimestru, resp. těsně před dovolenou, mi přestalo konečně […]

Chorvatská Istrie ve stanu (a s rostoucím břichem)

Chorvatská Istrie ve stanu (a s rostoucím břichem)

Úplně na konci prvního trimestru jsme měli 2 týdny dovolenou. Vyšla úplně přesně mezi odběry krve a prvotrimestrální screening. Od jara jsme tak nějak plánovali, že stejně jako loni vyrazíme do Chorvatska pod stan, ale s dvěma čárkami na testu nás začaly přepadat pochybnosti – […]

Jaký byl první trimestr

Jaký byl první trimestr

Nemám v diáři označené datum, kdy jsem to zjistila. Vím ale přesně, že to bylo v práci, já už si asi desátý den připadala, že premenstruační syndrom mě obtěžuje už nějak dlouho, ale vzhledem k tomu, že moje cykly byly jako na houpačce, moc jsem tomu nepřikládala důležitosti. Ale pro test jsem si přece jenom došla – a na záchodě ho pak i s těmi dvěma čárkami v panice hodila do koše. (Pak jsem se pro něj vracela a lovila ho tam :))

A bylo jasno. Doma jsem se otestovala ještě dvakrát a další den volala k doktorovi, protože podle výpočtů už jsem byla asi v 8. nebo 9. týdnu. Recepce mi ale sdělila, že nejbližší volno je až za 4 týdny – což mě trochu rozhodilo, protože přece jenom, utrazvuk je ultrazvuk a taky už jsem si samozřejmě stihla přečíst všechny hrůzy o mimoděložním těhotenství, hematomech atp. (Nejlepší je v momentě dvou čárek zrušit internetový připojení na všech zařízeních a rady zjišťovat jen u příčetných kamarádek, které už to mají za sebou.) Naštěstí jsem po dvou dnech googlení našla doktorku, která mi jako samoplátci potvrzující ultrazvuk provedla ani ne za týden – a byla tam! Malá kulička s tlukoucím srdcem uprostřed černý pouště mýho břicha.

První kontrola u mýho doktora tak proběhla mnohem víc v klidu, protože jsem věděla, že už tam miminko je. A jen jedno. To se mi ulevilo, přestože mi dvojčata dřív přišla jako super nápad, dneska už bych to tak neviděla.

Co se týče těhotenských příznaků, tak mě jich dohnalo hodně. Jednak totální nechutenství, kdy jsem se nemohla dotknout masa, ale nechutnalo mi vlastně vůbec nic (spoiler alert: velká chuť k jídlu nepřišla ani doteď, do šestého měsíce, vyloženě těhotenskou žravost jsem zatím nezažila), takže jsem zhubla přes 3 kila, jednak šílená únava – v práci jsem si po obědě pravidelně lehala na gauč a hodinu spala (díky všem, kteří mi zavírali dveře do kanceláře a odháněli návstěvy, abych si mohla odpočinout). Ranní nevolnosti mě budily každý den (paradoxně jsem tedy ani jednou nezvracela), břicho se mi začalo zvětšovat už docela brzo (od 12. týdne nosím těhotenské rifle a legíny, nejlepší věc pod sluncem!), v noci jsem občas nemohla ležet, jak mě bolely nalitý prsa. Akné, že by mi ho puberťáci mohli závidět, mi vlastně nepřešlo úplně doteď a celkově to tedy nebylo nic moc. A co byl největší šok – kafe jsem přestala pít vlastně docela dobrovolně, protože jen jeho vůně mi hnala slzy odporu do očí.

Všechny příznaky pak do určité míry zmizely ve 12. týdnu, když jsme odjeli na dovolenou do Chorvatska pod stan. Stanování je super a jsem ráda, že jsem se ho nevzdala ani takhle, fakt jsme si to užili – jen studená mořská voda mi na zvětšující se bříško trošku vadila, takže jsem se spíš vyhřívala na sluníčku (a žádné fleky se mi neudělaly). A po návratu už nás čekal prvotrimestrální screening a posun do, klidnějšího, čtvrtého měsíce.

Athény – ruiny pod širým nebem

Athény – ruiny pod širým nebem

Koho by napadlo jet do Řecka v březnu! Nás jo. A skvěle jsme se trefili – hlavně s počasím, protože celou dobu (kromě posledního dne) jsme si užívali bez trička 25 stupňů ve stínu, sluníčko, znáte to. Athény jsou skvělý. Jsou busy, jsou špinavý, jsou […]

Denní nezbytnosti

Denní nezbytnosti

Každý máme svoje rituály. Čištění zubů, 5 minut večerní meditace, ranní dvacetiminutový zápas v peřinách, kdy se jeden druhého snažíte donutit vstát, a páteční večerní pivo. Zvláštním způsobem nás ukotvují v žití a přesvědčují náš, že tady je všechno ještě v pořádku. Krom některých zmíněných […]

4 texty o vztazích, které vás donutí přemýšlet

4 texty o vztazích, které vás donutí přemýšlet

… every woman who passes you on the street is the same as you in need and want, in mystery and desire, you will set yourself free to see love as a common resource.

You are not special

… many unhealthy relationship habits are baked into our culture. We worship romantic love — … — and scoff at practicality or unconventional sexualities. Men and women are raised to objectify each other and to objectify their relationships.

Toxic relationship habits most people think are normal

Lovers also distort reality, change their priorities and daily habits to accommodate the beloved, and often do inappropriate, dangerous, or extreme things to remain in contact with or impress this special other.

Love Is Like Cocaine

Given that marrying the wrong person is about the single easiest and also costliest mistake any of us can make (…), it is extraordinary, and almost criminal, that the issue of marrying intelligently is not more systematically addressed at a national and personal level, as road safety or smoking are.

On Marrying the Wrong Person

recenze: Květinová kuchařka

recenze: Květinová kuchařka

Milujete květiny? Neodoláte barvám? Vaříte s vášní? Pak vám Květinová kuchařka nesmí chybět. Vizuální skvost od nakladatelství Smartpress vás dostane a minimálně o několika následujících víkendech přibije k plotně. Stojí tahle krasotinka za to? Přečtěte si v recenzi pro Neoluxor.