Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Author: Anna

Recenze: Fakt se to stalo

Recenze: Fakt se to stalo

Znáte Jennifer Lawson? Já ne. Nebo spíš – neznala jsem ji, dokud se na českém trhu neobjevila její debut Fakt se to stalo. A musím říct, že takhle knížka, které budete mít problém věřit jediné písmenko a která je zároveň úplně ze života, mě fakt […]

Recenze: Uzel

Recenze: Uzel

Tahle knížka je zauzlovaná pořádně! Je v podstatě jedno, kdo se skrývá pod pseudonymem Dominik Dán (prý elitní policista, ale dnes si člověk nemůže být ničím jist). Ať je to kdokoli, umí psát – napínavě, přitom lehce, s nadhledem a občas výborně cynicky. Richard Krauz […]

O vysokoškolských přednášejících

O vysokoškolských přednášejících

Na vysoké škole se setkáte s nejrůznějšími typy vyučujících. Nadšené lidi, kteří milují svůj obor a dokážou celý svůj entuziazmus předat dalším generacím. Potichu se plížící duchy, na které učení tak nějak zbylo, když před státnicemi zjistili, že ten obrovský svět reality venku by je semlel. Lidi z praxe, kteří vědí, že to, co se naučíte (a jak se to naučíte), v životě funguje docela jinak. Zakomplexované rozvedené osůbky, které dávají mladým studentkám jasně najevo, s kým jim před dvaceti lety utekl manžel a ani podobnost čistě náhodnou tolerovat nehodlají.

A pak jsou tam ti, pro které jste vesměs jen masa blbečků a způsob, jak mít možnost sedět v pracovně a psát eseje. Když se pokusíte jakkoli vybočit, udělají všechno proto, aby vás zatlačili zpátky do řady.

Jsou věci, které si nenaplánujete. Třeba jako nemoc a nemám na mysli rýmičku a pobolívání v krku, spíš úporné nekončící horečky, kdy se radujete z každé chvíle, kdy se ochladíte na 38 stupňů, a z každého zakašlání, při kterém se nepozvracíte. Nemoc, při které vyčerpává i ležení, natož něco náročnějšího. A při které opravdu není možné bádat nad starými novinami v knihovně.

Takže se vyučujícímu slušně omluvíte a zeptáte se na varianty. Co když nestihnu odevzdat práci v termínu? Nejsem flink, na všechny předměty chodím, všechno jindy odevzdávám včas. A učitel “masa blbečků” se naštve. Snažíte se mu rozhodit jeho plán, jeho najlanovaný semestr, kdy si myslel, že tímhle datem pro něj všechno končí (tři termíny na zkoušku totiž existují jen na papíře). A protože má neomezenou moc, nakonec na vás stejně vyrukuje s odpovědí, kterou jste čekali. Když neodevzdáte, tak končíte. Klidně si i umírejte, nám je to jedno. Vypadáváte z tabulky.

Jestli něco českému vysokému školství fakt chybí, tak schopnost připustit si, že ne každý student chodí na vysokou s cílem to co nejvíc “ochcat”. A podle toho se chovat.

Recenze: Eleanor a Park

Recenze: Eleanor a Park

Potkají se ve školním autobuse. Ona je zrzavá a při těle, on až moc hubený a napůl Asiat. Nemluví spolu, vlastně se trošku nenávidí, a přesto se mezi nimi díky hudbě a komiksům zrodí ten nejkrásnější vztah, jaký literatura už dlouho neviděla. Píše se léto […]

Recenze: Evangelium podle Jidáše

Recenze: Evangelium podle Jidáše

Katolický kněz Leo je pověřen poměrně zásadním úkolem – prozkoumat svitek nalezený u Mrtvého moře. Mohl by, ale nemusel, obsahovat ten nejzásadnější text, jaký kdy lidstvo od vzniku křesťanství objevilo, Jidášovo evangelium. Pokud by se jeho pravost potvrdila, musela by církev uznat, že je víra […]

Recenze: Ajax Penumbra 1969

Recenze: Ajax Penumbra 1969

Když autor miluje své postavy i své čtenáře, dopřeje jim po velkém a úžasném románu krátkou předehru. Alespoň tak to Robin Sloan, relativní nováček na literární scéně, chápe a k Nonstop knihkupectví pana Penumbry dopřává fanouškům nášup v podobě předkrmu.

Může být 70 stránek textu dobrá kniha? Přečtěte si v recenzi pro Neoluxor.

Recenze: Život za životem

Recenze: Život za životem

Kate Atkinsonová ve svém novém románu dokazuje, že všudypřítomná smrt v podstatě pohání koloběh života a že postavy v románech jsou zcela odevzdány do rukou svých autorů, stejně jako lidé do rukou osudu. Mohla by jedna smrt změnit celé dějiny? Přečtěte si v recenzi pro […]

Recenze: Přízrak

Recenze: Přízrak

Harry Hole se vrací na osloskou scénu. Ne ve velkém patetickém stylu, ale v komorním dramatu, které vás minimálně na jeden den přiková do židle. Uběhly tři roky. Harry se vrací z Hongkongu do Norska. Je na rozdíl od dřívějška střízlivý, jinak oblečený, ale stále […]

Recenze: The Maze Runner

Recenze: The Maze Runner

Každý z nás má nějakou guilty pleasure. Mojí jsou filmy spíše pro teenagery, tedy i Labyrint: Útěk, na jehož předpremiéru jsem se dostala díky Neoluxoru.

(Přiznám se, knihu jsem nečetla. Napravím při nejbližší volné příležitosti. Ale určitě se shodneme, že film musí fungovat hlavně bez ní.)

Thomas si nic nepamatuje. Zničehonic ho výtah vyveze kamsi na prostranství, na kterém skupina chlapců vytvořila odříznutý samostatný svět. Celý prostor, kteý jim je dovolen obývat, je obehnán zdí, za kterou se rozprostírá labyrint. Tajemný, vydávající nepříjemné zvuky, děsivý. Skupinka chlapců, běžci, se každé ráno vydává labyrint zkoumat. Znají každý kout, ale ani po 3 letech nejsou útěku blíž, než byli na začátku. 

Thomas se odmítá přizpůsobit pravidlům, která si chlapci za těch několik let pobytu vypracovali, a to zejména proto, že jako jediný si na něco pamatuje. Trápí ho záblesky vzpomínek, kterým nerozumí. Chce pryč. A poslední kapka je Teresa, kterou výtah přiveze jako jedinou dívku a jejíž první slovo je jeho jméno…

První část byla opravdu skvělá. Hororová, napínavá, občas nahánějící husí kůži. Ačkoli jsou některé chlapecké postavy trochu šablonovité (děcko Chuck, přirorozená autorita Alby, nejlepší kamarád Newt) a v podstatě jim pro některá jednání chyběla motivace, herci hráli výborně. S povděkem kvituji, že se neodehraje žádné milostné jiskření a tokání, které je poslední dobou povinností snad ve všech filmech všech žánrů. 

Nejvíc mě dostalo filmařské zpracování labyrintu. Ta ošuntělá zrezivělá atmosféra zdí porostlých břečťanem. Tráva prorůstající mezi panely. Paráda!

Konec, tedy samotný útěk zmiňovaný v názvu, maličko ztrácí na tempu, nicméně závěrečné scény vás nenechají myslet na nic jiného než na to, aby už ksakru byl druhý díl. Takovéhle cliffhangery jsou podpásovka!

Milovníci dystopií musí Labyrint: Útěk rozhodně vidět. Stejně tak všechny holky pod 20, kteří si v chlapcích určitě najdou svého nového idola (aspoň soudě dle nadšených výkřiků v kině). A kluci, kteří si pro změnu chtějí odpočinout od akčních filmů.

Recenze: Roky pod psa

Recenze: Roky pod psa

Prožíváte zrovna první lásku? Nebo si chcete zavzpomínat, jaké to bylo? Roky pod psa vám zprostředkují hořkosladký pocit dospívání se vším všudy. Markus Zusak začal svou kariéru spisovatele trilogií o dvou bratrech. Můžeme se dohadovat, na kolik tato knižní trojka reflektuje jeho vlastní rozervanost a […]