Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Archiv autora: Anna

Osloský policejní masakr

Osloský policejní masakr

Pokud existuje na světě jistota, pak ta, že Kniha Zlín vydá alespoň jednou ročně Nesbøho detektivku. Přivítejte tedy Harry Holea zpět! I když možná ne hned. Prozradit cokoli z děje Policie tak, aby se člověk vyhnul spoilerům z Přízraku, anebo závěrečnému cliffhangeru, který završil poněkud […]

recenze: Buddha vchází do baru…

recenze: Buddha vchází do baru…

Lodro Rinzler je americký popularizátor buddhismu. Pořádá workshopy, přednáší a píše knihy. Buddha vchází do baru… je jeho první knihou. Obrací se v ní především na mladší ročníky, kterým se snaží ukázat, jak žít lépe díky meditacím. A není důvod, proč by jeho návod nefungoval […]

Zahlcenost

Zahlcenost

Potřebovala bych odjet do lesa. Znáte to? Vypnout mozek i telefon a jen se kochat a spát.

Chodí mi takové množství emailů, že nejsem schopná na ně odpovídat. A mám výčitky svědomí, paralyzuje mě strach, že něco propásnu a taky že si lidi myslí, že jsem nevděčná, nespolehlivá a asociální (to poslední je nicméně čas od času pravda). Jenže já jsem prostě zahlcená. Přestalo být v mých možnostech odpovídat na jednoduché dotazy nebo třeba potvrdit přijetí faktury, moje hlava ani ruce to už jednoduše nezvládají, i když by vlastně chtěly. Nestíhám procházet adresář spamu, přestože vím, že mi tam občas Outlook zařadí i relevantní zprávy. Inbox zero jsem vzdala už v září.

Co s tím? Od konce Vánoc detoxikuju tělo kompletně změněným jídelníčkem a jógou. Potřebovala bych se detoxikovat i pracovně. Zrestartovat. Vysypat všechny adresáře v počítači i v mozku a začít znovu. A klidněji.

10 článků, které si z roku 2014 odnáším

10 článků, které si z roku 2014 odnáším

Při novoročním úklidu v Pocketu jsem v archivu narazila na desítky (možná stovky) článků, které jsem loni přečetla. Zde přináším jejich ryze subjektivní výběr. Kritérium bylo zejména to, jestli jsem si (mnohdy i po roce) dokázala vybavit, o čem byly a jestli mi něco přinesly: […]

Recenze: Zen pro každého

Recenze: Zen pro každého

Jak přežít v současném světě, plném prázdných slov a negativismu? Jak si nenechat společností zničit vztahy, na kterých záleží, a nebýt vmanipulován do vztahů, které nechceme? I na tyhle otázky dokáže odpovědět jedna nenápadná knížka. Jenže jak dospět ve společnosti, která všechny iniciační rituály vyhodila […]

Recenze: Fakt se to stalo

Recenze: Fakt se to stalo

Znáte Jennifer Lawson? Já ne. Nebo spíš – neznala jsem ji, dokud se na českém trhu neobjevila její debut Fakt se to stalo. A musím říct, že takhle knížka, které budete mít problém věřit jediné písmenko a která je zároveň úplně ze života, mě fakt dostala. A nejen mě, vzhledem k tomu, že se v zahraničí dlouho držela na předních příčkách knižních hitparád.

Jenny Lawson je americká blogerka a sloupkařka. Pochází z malého městečka v Texasu, trpí revmatickou artritidou, věnuje se charitě a má jednoho manžela a jednu dceru. A taky velkou fantazii a studnici sarkastických poznámek a mouder. Jen díky tomu mohla vzniknout tahle pecka. Určitě si ji neužijete, pokud jste konzervativní, prudérní, nebo jinak uťáplá osoba. Pokud se ale rádi smějete a nadsázka vám není cizí, pak si tuhle knížku zamilujete.

Jenny v ní vypráví o dětství, dospívání i dospělosti, vypráví příhody, které se jí (ne)staly. Právě způsob vyprávění je to, co tuhle knížku odlišuje – když už si myslíte, že jste si přečetli pravdu, autorka vás v poznámce pod čarou uzemní, že takhle to vlastně vůbec nebylo, a naopak. Budete se smát nahlas legračnímu vyprávění o divadle s mrtvými zvířaty (otec Jenny se živil vycpáváním zvířat), o létání na zapáleném koštěti, o problémech Jenniny vagíny nebo o zákeřnostech manželského života. Vše okořeněné ironií, sarkasmem a morbiditou různého stupně. To, co byste si měli z knihy odnést, je jediné ponaučení – na všechno se dá dívat i z jiného úhlu než je ten, který se běžně nabízí. Důležité je zůstat nad věcí.

Suma sumárum: kdybych někdy psala jakoukoli částečně autobiografickou knížku, chtěla bych psát jako Jenny Lawson – lehce, nenuceně a zatraceně vtipně!

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor.

Recenze: Uzel

Recenze: Uzel

Tahle knížka je zauzlovaná pořádně! Je v podstatě jedno, kdo se skrývá pod pseudonymem Dominik Dán (prý elitní policista, ale dnes si člověk nemůže být ničím jist). Ať je to kdokoli, umí psát – napínavě, přitom lehce, s nadhledem a občas výborně cynicky. Richard Krauz […]

O vysokoškolských přednášejících

O vysokoškolských přednášejících

Na vysoké škole se setkáte s nejrůznějšími typy vyučujících. Nadšené lidi, kteří milují svůj obor a dokážou celý svůj entuziazmus předat dalším generacím. Potichu se plížící duchy, na které učení tak nějak zbylo, když před státnicemi zjistili, že ten obrovský svět reality venku by je […]

Recenze: Eleanor a Park

Recenze: Eleanor a Park

Potkají se ve školním autobuse. Ona je zrzavá a při těle, on až moc hubený a napůl Asiat. Nemluví spolu, vlastně se trošku nenávidí, a přesto se mezi nimi díky hudbě a komiksům zrodí ten nejkrásnější vztah, jaký literatura už dlouho neviděla.
Píše se léto roku 1986. V hudbě letí The Smiths, U2 nebo XTC, komiksové žebříčky ovládají Watchmeni a X-Meni. Eleanor nastupuje do nové školy a moc dobře ví, že zapadnout je pro ni zhola nemožné. Všechny role žáků cestujících školním autobusem už jsou dávno rozdané – sedí tu rváč, třídní krasavice i přisluhovačky. Na Eleanor zbyde místo vedle Parka, který se taky nechová jako úplný kavalír, snaží se víceméně nevyčnívat a navíc oproti ní vypadá jako modelka za časopisu.

Víc nepodobní si ani být nemohou. Eleanor pochází z naprosto nefunkční rodiny, Parkovi rodiče se milují i po mnoha letech manželství. Ani tak ale není Parkova situace idylická – neustálý boj o to, aby ho jeho otec přijal za „dobrého syna“, ho tak vyčerpává, až ho nakonec vzdá.

Přes počáteční antipatie a Eleanořinu nepříznivou, až drastickou rodinnou situaci se oba sblíží. Jejich pojítkem je hudba a komiksy, i když se ve svých hodnoceních často rozcházejí. Vzájemná láska ale nevede ke šťastnému společnému životu (i když, kdo ví), ale k dramatickému vyústění, které ani jeden už zvrátit nedokážou.

Americká autorka Rainbow Rowellová napsala tak opravdový příběh, jaký podaří málokomu. Neodkapává z něj po kilech cukr, spíše naopak, trčí z něj bezmoc nezletilých, kteří jsou mnohdy odkázáni na nekompetentní dospělé. Autorčin styl je syrový, bez příkras, přesně takový, jaký se k tématu hodí. I tak ale dokáže popsat každé pohnutí mysli a každou odbočku duše teenagera a díky tomu se s hlavními hrdiny ztotožní opravdu každý, kdo byl někdy zamilovaný. Třeba popis momentu, kdy se hrdinové poprvé vezmou za ruce, je opravdu přesný a naprosto odzbrojující. Rowellová navíc chytře střídá vypravěče a nenechá ani jednoho hrdinu nepochopeného.

Tahle nenápadná variace na shakespearovské téma (opravdu v mnohých detailech připomíná Romea a Julii) potěší mladé i staré, cynikům je ovšem zapovězena. Pro nás, kteří věříme na lásku, co spasí svět, je to ale literární balzám, který vám bohužel vydrží jen jeden večer.

Za recenzní kopii děkuji knihkupectví Neoluxor.

Recenze: Evangelium podle Jidáše

Recenze: Evangelium podle Jidáše

Katolický kněz Leo je pověřen poměrně zásadním úkolem – prozkoumat svitek nalezený u Mrtvého moře. Mohl by, ale nemusel, obsahovat ten nejzásadnější text, jaký kdy lidstvo od vzniku křesťanství objevilo, Jidášovo evangelium. Pokud by se jeho pravost potvrdila, musela by církev uznat, že je víra […]