Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Chorvatská Istrie ve stanu (a s rostoucím břichem)

Chorvatská Istrie ve stanu (a s rostoucím břichem)

Úplně na konci prvního trimestru jsme měli 2 týdny dovolenou. Vyšla úplně přesně mezi odběry krve a prvotrimestrální screening. Od jara jsme tak nějak plánovali, že stejně jako loni vyrazíme do Chorvatska pod stan, ale s dvěma čárkami na testu nás začaly přepadat pochybnosti – je to v pohodě? Nestane se nic, a když jo, bude to blízko do nemocnice? Nebude lepší zarezervovat nějaký apartmán a vzdát se kempování? Spousta otázek a spousta různých názorů, nicméně vždycky je nejdůležitější poslouchat sám sebe.

Rozhodovali jsme se do poslední chvíle a nakonec vyhrál kemp, který už známe, Stella Maris v Umagu, nejen proto, že to je jedno z nejbližších míst, kam se dá z Čech dojet (a mně nevolnosti ustoupily bez varování až asi 2 dny před cestou, takže riskovat cokoli vzdálenějšího jsem ani nechtěla). Navíc celé zázemí, od umýváren až po grilovací plácky (letos jsme to nepodcenili a vezli s sebou jednorázové grily, takže jsme si vyloženě na koleně připravili luxusní hamburgery a pljeskavici), je super, je tam klid a stín a k moři kousek.

Moře je prostě super. Ta specifická vůně soli a ryb a borovic mě pokaždý neuvěřitelně nabíjí. Letos jsem si ho užila hlavně pozorováním z pláže, protože na konci srpna už přece jen není takové vedro a mně studenější voda na rostoucí (těhotenství už na mě v tu dobu bylo docela dobře vidět) bříško vadila. Nicméně slunění a vyhřívání mi nevadilo, neudělaly se mi žádné obávané těhotenské fleky, knížky jsem přečetla tak rychle, že jsem na konci už neměla co číst.

V průběhu 10 dnů jsme si udělali dva výlety. Na slovinském pobřeží a v Pule jsme bylo loni, letos jsme tedy vyrazili nejprve do Poreče. Místní bazilika sv. Eufrazia je zapsaná na seznamu světového dědictví Unesco a je opravdu nádherná, navíc docela dobře popsaná a ze zvonice je krásný výhled na celé město a na moře.

Bazilika sv. Eufrazia - atrium

Výhled ze zvonice

Bazilika sv. Eufrazia

Bazilika sv. Eufrazia

Ve vnitrozemí jsme ještě zajeli k městečku Grožnjan. “K” je úplně přesná předložka, protože dovnitř se vjet nedá. Uzoučké kamenné uličky jsou domovem mnoha malých galerií, ne nadarmo se mu přezdívá “městečko umělců”.

Grožnjan

Grožnjan

Grožnjan

Druhý výlet jsme naplánovali do Rijeky, třetího největšího chorvatského města. Už dopředu jsem si na internetu hledala muzea, která budou mít otevřeno i v neděli, a z nich vybrala Galerii moderního umění. Když jsme k ní však dorazili (je ve druhém patře velkého domu připomínajícího pražský Hollar), nebyl nikde nikdo, dveře ve druhém patře nešly otevřít, úplně dům duchů. To bylo první zklamání dne. Nakonec jsme tedy aspoň tohle přístavní město prošli.

Cestou zpátky do Umagu jsme se chtěli zastavit ještě v přírodním parku Učka. Nechtěla jsem se drápat v horách někde 20 kilometrů, takže jsem našla hezkou krátkou procházku na vodopády, která vede skrz (soukromou) kaštanovou plantáž. Tady nás teda Chorvati doběhli podruhé, protože vodopád byl vyschlý – ono si řeknete, koho by to nenapadlo, v létě, ale skoro bych čekala, že o tom někde bude zmínka (na webu, na informační tabuli, nebo že ti Belgičani, co se plahočili proti nám už viditelně skleslí z nezdaru, něco prohodí).

Park Učka

Při těhotenským cestování je každopádně potřeba myslet na pár věcí (a musím se přiznat, že mně to vždycky úplně nešlo) – mít s sebou dost vody na pití a svačinek (ovoce, přesnídávky, sušenky), úplně se nepřepínat s celodenními výlety a do stanu si koupit nafukovací matrací, jinak bolestí z rostoucích prsou nebudete spát (na to naštěstí myslel někdo jiný :) stejně jako na to, abych brala každý den kyselinu listovou). Ale jinak není třeba se ničeho bát.



Leave a Reply

Your email address will not be published.