Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Jaký byl první trimestr

Jaký byl první trimestr

Nemám v diáři označené datum, kdy jsem to zjistila. Vím ale přesně, že to bylo v práci, já už si asi desátý den připadala, že premenstruační syndrom mě obtěžuje už nějak dlouho, ale vzhledem k tomu, že moje cykly byly jako na houpačce, moc jsem tomu nepřikládala důležitosti. Ale pro test jsem si přece jenom došla – a na záchodě ho pak i s těmi dvěma čárkami v panice hodila do koše. (Pak jsem se pro něj vracela a lovila ho tam :))

A bylo jasno. Doma jsem se otestovala ještě dvakrát a další den volala k doktorovi, protože podle výpočtů už jsem byla asi v 8. nebo 9. týdnu. Recepce mi ale sdělila, že nejbližší volno je až za 4 týdny – což mě trochu rozhodilo, protože přece jenom, utrazvuk je ultrazvuk a taky už jsem si samozřejmě stihla přečíst všechny hrůzy o mimoděložním těhotenství, hematomech atp. (Nejlepší je v momentě dvou čárek zrušit internetový připojení na všech zařízeních a rady zjišťovat jen u příčetných kamarádek, které už to mají za sebou.) Naštěstí jsem po dvou dnech googlení našla doktorku, která mi jako samoplátci potvrzující ultrazvuk provedla ani ne za týden – a byla tam! Malá kulička s tlukoucím srdcem uprostřed černý pouště mýho břicha.

První kontrola u mýho doktora tak proběhla mnohem víc v klidu, protože jsem věděla, že už tam miminko je. A jen jedno. To se mi ulevilo, přestože mi dvojčata dřív přišla jako super nápad, dneska už bych to tak neviděla.

Co se týče těhotenských příznaků, tak mě jich dohnalo hodně. Jednak totální nechutenství, kdy jsem se nemohla dotknout masa, ale nechutnalo mi vlastně vůbec nic (spoiler alert: velká chuť k jídlu nepřišla ani doteď, do šestého měsíce, vyloženě těhotenskou žravost jsem zatím nezažila), takže jsem zhubla přes 3 kila, jednak šílená únava – v práci jsem si po obědě pravidelně lehala na gauč a hodinu spala (díky všem, kteří mi zavírali dveře do kanceláře a odháněli návstěvy, abych si mohla odpočinout). Ranní nevolnosti mě budily každý den (paradoxně jsem tedy ani jednou nezvracela), břicho se mi začalo zvětšovat už docela brzo (od 12. týdne nosím těhotenské rifle a legíny, nejlepší věc pod sluncem!), v noci jsem občas nemohla ležet, jak mě bolely nalitý prsa. Akné, že by mi ho puberťáci mohli závidět, mi vlastně nepřešlo úplně doteď a celkově to tedy nebylo nic moc. A co byl největší šok – kafe jsem přestala pít vlastně docela dobrovolně, protože jen jeho vůně mi hnala slzy odporu do očí.

Všechny příznaky pak do určité míry zmizely ve 12. týdnu, když jsme odjeli na dovolenou do Chorvatska pod stan. Stanování je super a jsem ráda, že jsem se ho nevzdala ani takhle, fakt jsme si to užili – jen studená mořská voda mi na zvětšující se bříško trošku vadila, takže jsem se spíš vyhřívala na sluníčku (a žádné fleky se mi neudělaly). A po návratu už nás čekal prvotrimestrální screening a posun do, klidnějšího, čtvrtého měsíce.



Leave a Reply

Your email address will not be published.