Mám radost, když… III

… nastane to období, kdy už při cestě domů dostanu chuť upéct nebo uvařit něco složitějšího. Hutného. Vydatného. Třeba brownies. Nebo boršč. Bez výčitek můžu, když už se z trouby line čokoládová vůně, olízat vařečku namočenou ve sladkém hříchu, protože se v plavkách už nikde předvádět nebudu. Můžu strávit tři hodiny vařením vývaru, protože déšť…

Mám radost, když… II

… si ráno stihnu udělat kávu. Máme poměrně přesně zaběhnutý systém vstávání, protože naše maličká koupelna neumožňuje souběh více činností zároveň. Vstávám až druhá, ale do práce téměř každý den jezdíme spolu, takže jsem vlastně svým způsobem o dvacet minut ranního času ochuzená. Okamžik probuzení nicméně přichází až ve chvíli, kdy zapnu kávovar, napěchuju misku…

Mám radost, když… I

… dočtu knížku. Přiznávám, moje čtenářská sebekázeň od dob vysoké školy lehce utrpěla – mám občas problém překonat obtížnější nebo méně zajímavou pasáž, takže se mi stane, že i knížku, která mě jinak baví, odložím na neurčito. O to větší radost se dostaví, když nějakou knížku dočtu. Ne ve smyslu povinnosti, že ji mám konečně…