Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Knižní nostalgie

Láska ke knížkám se u většiny lidí rodí už v dětském věku. A někde mezi těmihle třemi knížkami se zrodila i ta moje láska na celý život.

Moje první nejoblíbenější knížka byly Děti z Bullerbynu. Miluju sever a tohle je možná prapůvod všeho. Dodnes si je občas vytáhnu a přečtu za jedno odpoledne – a pak už se mi před očima míhají jenom jahody se smetanou a žloutky s cukrem a les a aktovky a sáňkování a zaplaví mě trochu trpký pocit, že takovéhle hezké dětství já svým dětem asi nikdy nedopřeju.

Pak přišla Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří a taky všechny “rychlošípácký” komiksy. Možná poprvé jsem u knížky plakala – to když zemřel Bublina – a poprvé jsem se tak trochu bála, když se na scéně objevil Širokko. Později jsem přečetla foglarovek asi tunu, tedy všechny, které jsem našla doma v knihovně. A kdyby mi teď o víkendu neskonal hrdinskou smrtí Kindle, nejspíš bych si některou knížku v dohledné době připomněla, protože myslím, že ani dnes mi v nich nebude ta schematičnost dobra a zla vadit.

A nakonec mi jednou, mohlo mi být tak jedenáct, tatínek donesl obrovskou bichli. Těžkou, plnou rytin. Zalezla jsem si pod peřinu, v noci svítila baterkou, a myslím, že jsem zapomněla celý den jíst. Dokud jsem nepřečetla první díl. A pak další. A další. A pak zemřel d’Artagnan a mně se na okamžik zhroutil svět. Dodnes pro mě zůstávají Tři mušketýři nečím jedinečným. Poprvé jsem se zamilovala a myslím, že kdyby Athos přicestoval časem a požádal mě o ruku, zemřu na místě blahem. Odpouštím Dumasovi všechny historické nepřenosti a všechny faktické chyby a děkuju, že mi ukázal, že ten knižní svět může být stejně intenzivní jako ten reálný.



4 thoughts on “Knižní nostalgie”

Leave a Reply

Your email address will not be published.