Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

O manželství a lásce

Z knihy Nevyšlapanou cestou amerického psychiatra M. Scott Pecka, kterou jsem doslova zhltala na jednom ze svých osamělých víkendů na samotě u lesa, jsem si do deníku přepsala dvě citace. Ne že by zásadním způsobem proměnily moje chápání vztahů, ale spíš přesně zformulovaly to, co se mi občas tetelilo někde v hloubi mozku, a možná by byla škoda nechat si je pro sebe.

Je zásluhou feministického hnutí, že ukázalo, co je zjevně optimálním řešením: manželství jako vskutku kooperativní instituce, která si vyžaduje velkou vzájemnost a čas i energii obou partnerů. Ale prvotním smyslem její existence je jejich vzájemná podpora na cestě ke dvěma individuálním vrcholům duchovního růstu.

Skutečná láska není pocit, který nás pohltí. Je to promyšlené a závazné rozhodnutí. Všeobecně rozšířený zvyk plést si lásku s pocitem, že miluji, je zdrojem nejrůznějších sebeklamů. […] Sklon zaměňovat lásku za pocit, že někoho miluji, se mnoha lidem zjevně hodí. […] Protože však skutečná láska je záležitostí vůle a často přesahuje pouhou katexi a efemérní pocit lásky, lze říci: „Láska je ve skutcích.”

Mimo to M. Scott Peck také apeluje, že pokud chceme druhému skutečně naslouchat a věnovat mu pozornost (což je jeden z projevů lásky), nesmíme u toho dělat nic jiného. Naslouchání vyžaduje stoprocentní soustředění a jakékoli rozptylování už pozornost tříští. Sama vím, že mám se soustředěním a pozorností problémy, nejen ve vztahu. A nejen já. Občas mám pocit, že to je civilizační choroba, běžná stejně jako chřipka nebo nachlazení. Jen je možná těžší se jí zbavit…



Leave a Reply

Your email address will not be published.