Osloský policejní masakr

Pokud existuje na světě jistota, pak ta, že Kniha Zlín vydá alespoň jednou ročně Nesbøho detektivku. Přivítejte tedy Harry Holea zpět! I když možná ne hned.

Prozradit cokoli z děje Policie tak, aby se člověk vyhnul spoilerům z Přízraku, anebo závěrečnému cliffhangeru, který završil poněkud atypický předchozí díl, je těžké. Oslo opět z popisu Policie nevychází jako poklidné severské hlavní město. Právě naopak – dochází k tak brutálním vraždám policistů na místě, kde oni sam vyšetřovali před lety vraždu. Stopy? Žádné. Svědci? Žádní. A Harry Hole? Není.

Je poměrně nestandardní, aby se v knize jméno hlavního hrdiny objevilo až poté, co přečtete téměž do poloviny stran a začínáte být lehce nervózní, kde se může toulat. Nesbø si za svou spisovatelskou kariéru nicméně dokázal vytvořit tak rozmanitý zástup vedlejších postav, že by byla škoda je právě v tuto chvíli nevyužít. A povedlo se mu to opravdu skvěle! Všechny jsou jedinečné, všechny už s Harrym něco prožili a všechny dokážou fungovat samostatně, aniž by je svérázný alkoholik jakkoli podporoval.

Jo Nesbø v Policii opět vystavěl několikavrstevnatý příběh a hlavně v některých scénách výbornou atmosféru děsu. Není divu, že se sociální sítě plnily výkřiky zoufalství a vzteku – Nesbø si s čtenářem v Policii hraje někdy opravdu krutě, výrazné zvraty v ději na sebe nenechávají dlouho čekat a vy vůbec neodhadnete, co se stane na další stránce.

Detektivky s Harry Holem se čtou samy a ani tahle není výjimkou. Styl, který si Nesbø vypiloval, je opravdu čirá radost číst, všechny věty plynou tak přirozeně, že neruší. I vraždy, které jsou opět velmi vynalézavé (a o co vynalézavější, o to živěji si je budete představovat), popisuje Nesbø tak akorát – aby se čtenář otřásl a možná na chvíli zavřel oči hrůzou, ale zároveň aby ho neodradil číst dál.

Policii se dá vytknout jedna jediná věc. Nefunguje totiž vůbec samostatně. Pokud čtenář nečetl minimálně Přízrak, bude opravdu tápat. Je to jako by tyto dva romány byly spíše prvním a druhým dílem jednoho velkého díla, přičemž Přízrak je ta komornější část a Policie o padesát odstínů šedi temnější a znepokojivější.

Vy, co už jste Přízrak četli, si 8. dubna rozhodně zapište do kalendáře. A vy, co jste ho nečetli (nebo ještě Joovi Nesbømu nevěnovali svůj čas vůbec), začněte, ať si ji za pár týdnů užijete také. Policie je brutální jízda plná emocí, která vás přiková ke knížce. Zaručuju, že se od čtení rušit nenecháte!

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor.