Anna, content agency leader, 30, happy minimalist.

Otevřené konce

Je to moje nemoc, za kterou se nemám moc ráda. Začaly se mi na poličce vršit knížky, které jsem utnula pár stránek před koncem. Nebo v půlce.

Někdy se stane, že prostě nejsem ve správném rozpoložení, moje mysl si cestuje po jiných dimenzích a já se nedokážu soustředit. Anebo bývám frustrovaná z toho, že ten příběh skončí a já přijdu o hrdiny, do kterých jsem zamilovaná, které nenávidím, které znám a se kterými žiju. Ona frustrace mě tak paralyzuje, že nejsem schopná knížku dočíst a dozvědět se, jak skončí. Pláču s nimi, buší mi srdce, když jsou v nebezpečí, a nadávám jim, když mě rozčilují. Představa, že mě opustí, je podobně nesnesitelná jako návštěva zubaře.

Ale všechno jednou končí. V reálu i v knížkách. Takže si dávám veřejné předsevzetí, že je teď v listopadu dočtu. Dojedu s Čikem do Tramtárie, prožiju vášnivou lásku s Vangem a zestárnu s Pragou Piccolou. A možná vám o nich napíšu. A potom budu mít konečně důvod udělat si v knihkupectví radost.



2 thoughts on “Otevřené konce”

  • Tomu přesně rozumím – radost z četby a zároveň smutek, že ti tu krásnou knížku “učítám”, že za chvíli už zkrátka a dobře nebude. Ne, napodruhé už to stejné nikdy nebude. U Vanga jsem měla co dělat, abych nenahlížela dopředu, a ano, je to tak, kromě jiného je i o vášni.

  • Mám opačný problém – teď jsem jednu dočetla, do třech čtvrtin super – a konec tak… tak… ani to neumím popsat. Konec HP mě nezklamal, konec Me Before You, kterého jsem se bála, mě nadchnul… ale tohle budu rozdejchávat dlouho.

Leave a Reply

Your email address will not be published.