Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Recent Posts

recenze: Buddha vchází do baru…

recenze: Buddha vchází do baru…

Lodro Rinzler je americký popularizátor buddhismu. Pořádá workshopy, přednáší a píše knihy. Buddha vchází do baru… je jeho první knihou. Obrací se v ní především na mladší ročníky, kterým se snaží ukázat, jak žít lépe díky meditacím. A není důvod, proč by jeho návod nefungoval […]

Zahlcenost

Zahlcenost

Potřebovala bych odjet do lesa. Znáte to? Vypnout mozek i telefon a jen se kochat a spát. Chodí mi takové množství emailů, že nejsem schopná na ně odpovídat. A mám výčitky svědomí, paralyzuje mě strach, že něco propásnu a taky že si lidi myslí, že […]

10 článků, které si z roku 2014 odnáším

10 článků, které si z roku 2014 odnáším

Při novoročním úklidu v Pocketu jsem v archivu narazila na desítky (možná stovky) článků, které jsem loni přečetla. Zde přináším jejich ryze subjektivní výběr. Kritérium bylo zejména to, jestli jsem si (mnohdy i po roce) dokázala vybavit, o čem byly a jestli mi něco přinesly:

1. Sex is Sex. But Money is Money. Zpověď dívky ruského původu, která si v New Yorku vydělávala tisíce dolarů denně sexem, asi nikoho neminula. Fascinující je její business model – a taky to, že by se od ní mnoho podnikatelů mohlo směle učit.

2. The Gospel According to Benedict. Rozhovory s ním jsou zábavné vždycky a proto těžko vybrat jen jeden. Ať už mluví o homosexualitě nebo o tom, jak lidé przní jeho příjmení, vždycky je geniální.

3. The All-or-Nothing Marriage. Jsou dnešní manželství méně šťastná než ta dřív jen proto, že se častěji rozvádíme? Problémem je čas a energie – často nemůžeme do kvalitního manželství investovat ani jedno.

4. How Reading Transforms Us. Vlastně nic nového – jen nakopnutí k tomu, aby se někdo začal zabývat tím, jak čtení beletrie mění člověka. Když už ho od základu nepředělá, tak ho alespoň jemně obrousí.

5. My Life in the Locker Room. Americká sportovní novinářka vzpomíná na své začátky v tomhle, poměrně mužském, odvětví. Je to vtipné a zábavné a rozhodně inspirativní.

6. SEO Basics for Bloggers. Vlastně jsem toho o SEO přečetla hromadu, protože čert vyhledávač nikdy nespí, ale praktickou aplikaci jsem nechávala až na leden. Takže zítra. Slibuju!

7. The Power of Two. Kreativní páry? Eh? Uh? Cože? Po přečtení tohoto článku najednou ale dává všechno větši smysl. Ne nadarmo se říká, že ve dvou se to lépe táhne.

8. Web jako služba návštěvníkovi. V e-marketingu je většinou docela jednoduché odpovědět na otázku jak, zůstává ale docela zásadní pachuť nezodpovězené otázky proč. Zkuste si na ni odpovídat častěji.

9. New York in books: readers’ picks. Seznamů co číst není nikdy dost – můj tedy dosahuje už stovek položek a neustále se rozrůstá. Ale nestresuje mě to. Naopak jsem nadšená, že každý si dneska může vybrat podle své chuti. No ne?

10. Infographic: See the Daily Routines of the World’s Most Famous Creative People. Nejvíc mi vyhovuje styl Gustava Flauberta. Hlavně proto, že má tolik času vyhrazeného na čtení. Bomba!

Recenze: Zen pro každého

Recenze: Zen pro každého

Jak přežít v současném světě, plném prázdných slov a negativismu? Jak si nenechat společností zničit vztahy, na kterých záleží, a nebýt vmanipulován do vztahů, které nechceme? I na tyhle otázky dokáže odpovědět jedna nenápadná knížka. Jenže jak dospět ve společnosti, která všechny iniciační rituály vyhodila […]

Recenze: Fakt se to stalo

Recenze: Fakt se to stalo

Znáte Jennifer Lawson? Já ne. Nebo spíš – neznala jsem ji, dokud se na českém trhu neobjevila její debut Fakt se to stalo. A musím říct, že takhle knížka, které budete mít problém věřit jediné písmenko a která je zároveň úplně ze života, mě fakt […]

Recenze: Uzel

Recenze: Uzel

Tahle knížka je zauzlovaná pořádně! Je v podstatě jedno, kdo se skrývá pod pseudonymem Dominik Dán (prý elitní policista, ale dnes si člověk nemůže být ničím jist). Ať je to kdokoli, umí psát – napínavě, přitom lehce, s nadhledem a občas výborně cynicky.

Richard Krauz je mladý pochůzkář, který se souhrou okolností a taky díky svým schopnostem stane detektivem. Píše se rok 1988 a politická mašinérie je paralyzovaná strachem z možnosti, že by vlastně komunismus nemusel být konečným politickým řešením pro východní země. Richard po dvou týdnech zaučování (které sestává většinou z pití všemožného alkoholu) netrpělivě vyhlíží svůj první případ, což nelibě nese jeho žena Sylvie, která netouží po ničem jiném, než aby byl s ní a malou dcerkou doma a vymaloval její matce obývací pokoj. Mladý kriminalista se nakonec dočká – v ropné rafinérii je nalezeno tělo jednoho pracovníka. A aby toho nebylo málo, o něco později dojde k vraždě vojenského pilota, elitního příslušníka československé armády.

Zajímavé je, že vražda se odehraje až v polovině knihy. Do té doby se seznamujeme s postavami, přeskakujeme od jedné k druhé, odhalujeme jejich minulost i přítomnost, takže některé začnete litovat, jiné nenávidět. Vojenský pilot a jeho žena, dcera diplomata, které stát po svatbě sebere možnost tlumočit a zavřou ji jako myš do kanceláře. Mladá Dana, jejíž rodiče byli nuceni emigrovat, když jí byly tři roky a ji státní šiml uvěznil do dětského domova, odkud si ji vybojovali prarodiče. Pohraničníci, kteří noc co noc šlapou podél státní hranice a pátrají po komkoli, kdo by chtěl ze spárů socialismu uprchnout. Vše má ale svůj řád, nestane se vám, že byste se ve vyprávění ztratili. Samotné vyšetřování pak působí jako katalyzátor pro dopovězení jednotlivých příběhů, které se postupně proplétají, až se setkají. V uzlu.

Stejně jako u Žítkovských bohyní se mi doslova zvyšoval tlak při pasážích, ve kterých Státní bezpečnost vyslýchala obyčejné lidi jen proto, že z naprosto malicherných důvodů spadali do kolonky „nebezpeční“. Pro mladší generaci tak bude tahle knížka balancovat na hraně sci-fi detektivky – i tak by ji ale dospívající číst měli. Nenásilnou formou získají aspoň obecné povědomí o tom, jak to před sametovou revolucí fungovalo.

Uzel je důkazem, že detektivka se nemusí odehrávat ve sněhu, mrazu, dešti nebo mlhách severu. Může se odehrávat někde za humny a přesto to bude napínavé čtení, které vás nezklame.

Děkuji za recenzní výtisk a pokud chcete, sledujte Dominika Dána na jeho české stránce.

O vysokoškolských přednášejících

O vysokoškolských přednášejících

Na vysoké škole se setkáte s nejrůznějšími typy vyučujících. Nadšené lidi, kteří milují svůj obor a dokážou celý svůj entuziazmus předat dalším generacím. Potichu se plížící duchy, na které učení tak nějak zbylo, když před státnicemi zjistili, že ten obrovský svět reality venku by je […]

Recenze: Eleanor a Park

Recenze: Eleanor a Park

Potkají se ve školním autobuse. Ona je zrzavá a při těle, on až moc hubený a napůl Asiat. Nemluví spolu, vlastně se trošku nenávidí, a přesto se mezi nimi díky hudbě a komiksům zrodí ten nejkrásnější vztah, jaký literatura už dlouho neviděla. Píše se léto […]

Recenze: Evangelium podle Jidáše

Recenze: Evangelium podle Jidáše

Katolický kněz Leo je pověřen poměrně zásadním úkolem – prozkoumat svitek nalezený u Mrtvého moře. Mohl by, ale nemusel, obsahovat ten nejzásadnější text, jaký kdy lidstvo od vzniku křesťanství objevilo, Jidášovo evangelium. Pokud by se jeho pravost potvrdila, musela by církev uznat, že je víra milionů lidí částečně postavená na lži. A není na lži postavená i víra samotného Lea, když ho Bůh nechá zamilovat se do vdané (zrádné) ženy? Není v každé(m) z nás vlastně taky trochu Jidáš?

Hledání opravdovosti a konečné pravdy, ospravedlňování lží a zkoumání toho, zda je láska opravdu všemocná a určující, to všechno jsou motivy, které se v knize opakují ve všech třech časových rovinách – v rovině sledující Leovu matku za druhé světové války v Římě, v rovině Lea zamilovaného do Madeleine a na závěr v rovině starého Lea žijícího s mladou malířkou. Jednotlivé roviny se proplétají a přeskakují mezi sebou, jednotlivé motivy se v různých variacích opakují a díky tomu drží příběh skvěle při sobě. Slabším povahám by se ale při téhle jízdě mohla zamotat hlava. (Mně to ale víc než vyhovuje, protože mě tenhle styl vyprávění pořád drží v pozoru.)

Simon Mawer si dal očividně při přípravě knihy opravdu záležet, ale občas vám bude připadat, že je faktografie ve vyprávění až příliš. Tempo děje se místy zpomalí, takže si čtenář může připadat, že čte encyklopedii a ne román. I tak vás ale čtení bude bavit, zvlášť jestli se vám líbil námět Šifry mistra Leonarda, ale provedení vám připadalo plytké. Evangelium podle Jidáše totiž plytkostí nebo povrchností netrpí ani zdaleka.

(Tenhle inteligentní a poměrně náročný román u nás nevychází poprvé. Pod názvem Jidášovo evangelium ho vydala už v roce 2008 Olympia, tentokrát ale došlo ke změně překladatele a celkově kniha dostala mnohem svěžejší ráz. Palec nahoru!)

Děkuji za poskytnutí recenzní kopie Knize Zlín, která pro vás přichystala i ukázku – autorův styl vystihuje skvěle.

Recenze: Ajax Penumbra 1969

Recenze: Ajax Penumbra 1969

Když autor miluje své postavy i své čtenáře, dopřeje jim po velkém a úžasném románu krátkou předehru. Alespoň tak to Robin Sloan, relativní nováček na literární scéně, chápe a k Nonstop knihkupectví pana Penumbry dopřává fanouškům nášup v podobě předkrmu. Může být 70 stránek textu […]