Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Recent Posts

Recenze: Život za životem

Recenze: Život za životem

Kate Atkinsonová ve svém novém románu dokazuje, že všudypřítomná smrt v podstatě pohání koloběh života a že postavy v románech jsou zcela odevzdány do rukou svých autorů, stejně jako lidé do rukou osudu. Mohla by jedna smrt změnit celé dějiny? Přečtěte si v recenzi pro […]

Recenze: Přízrak

Recenze: Přízrak

Harry Hole se vrací na osloskou scénu. Ne ve velkém patetickém stylu, ale v komorním dramatu, které vás minimálně na jeden den přiková do židle. Uběhly tři roky. Harry se vrací z Hongkongu do Norska. Je na rozdíl od dřívějška střízlivý, jinak oblečený, ale stále […]

Recenze: The Maze Runner

Recenze: The Maze Runner

Každý z nás má nějakou guilty pleasure. Mojí jsou filmy spíše pro teenagery, tedy i Labyrint: Útěk, na jehož předpremiéru jsem se dostala díky Neoluxoru.

(Přiznám se, knihu jsem nečetla. Napravím při nejbližší volné příležitosti. Ale určitě se shodneme, že film musí fungovat hlavně bez ní.)

Thomas si nic nepamatuje. Zničehonic ho výtah vyveze kamsi na prostranství, na kterém skupina chlapců vytvořila odříznutý samostatný svět. Celý prostor, kteý jim je dovolen obývat, je obehnán zdí, za kterou se rozprostírá labyrint. Tajemný, vydávající nepříjemné zvuky, děsivý. Skupinka chlapců, běžci, se každé ráno vydává labyrint zkoumat. Znají každý kout, ale ani po 3 letech nejsou útěku blíž, než byli na začátku. 

Thomas se odmítá přizpůsobit pravidlům, která si chlapci za těch několik let pobytu vypracovali, a to zejména proto, že jako jediný si na něco pamatuje. Trápí ho záblesky vzpomínek, kterým nerozumí. Chce pryč. A poslední kapka je Teresa, kterou výtah přiveze jako jedinou dívku a jejíž první slovo je jeho jméno…

První část byla opravdu skvělá. Hororová, napínavá, občas nahánějící husí kůži. Ačkoli jsou některé chlapecké postavy trochu šablonovité (děcko Chuck, přirorozená autorita Alby, nejlepší kamarád Newt) a v podstatě jim pro některá jednání chyběla motivace, herci hráli výborně. S povděkem kvituji, že se neodehraje žádné milostné jiskření a tokání, které je poslední dobou povinností snad ve všech filmech všech žánrů. 

Nejvíc mě dostalo filmařské zpracování labyrintu. Ta ošuntělá zrezivělá atmosféra zdí porostlých břečťanem. Tráva prorůstající mezi panely. Paráda!

Konec, tedy samotný útěk zmiňovaný v názvu, maličko ztrácí na tempu, nicméně závěrečné scény vás nenechají myslet na nic jiného než na to, aby už ksakru byl druhý díl. Takovéhle cliffhangery jsou podpásovka!

Milovníci dystopií musí Labyrint: Útěk rozhodně vidět. Stejně tak všechny holky pod 20, kteří si v chlapcích určitě najdou svého nového idola (aspoň soudě dle nadšených výkřiků v kině). A kluci, kteří si pro změnu chtějí odpočinout od akčních filmů.

Recenze: Roky pod psa

Recenze: Roky pod psa

Prožíváte zrovna první lásku? Nebo si chcete zavzpomínat, jaké to bylo? Roky pod psa vám zprostředkují hořkosladký pocit dospívání se vším všudy. Markus Zusak začal svou kariéru spisovatele trilogií o dvou bratrech. Můžeme se dohadovat, na kolik tato knižní trojka reflektuje jeho vlastní rozervanost a […]

Recenze: Chci, abys byl poslední

Recenze: Chci, abys byl poslední

Většina z nás se už někdy zamilovala do někoho nedostupného – do postavy z knihy, do filmového herce, do zpěváka známé skupiny – a trávila pak večery a rána sněním o tom, „jaké by to bylo“. Alfred Dreyfuss má neskutečné štěstí. Jeho sen se v […]

O manželství a lásce

O manželství a lásce

Z knihy Nevyšlapanou cestou amerického psychiatra M. Scott Pecka, kterou jsem doslova zhltala na jednom ze svých osamělých víkendů na samotě u lesa, jsem si do deníku přepsala dvě citace. Ne že by zásadním způsobem proměnily moje chápání vztahů, ale spíš přesně zformulovaly to, co se mi občas tetelilo někde v hloubi mozku, a možná by byla škoda nechat si je pro sebe.

Je zásluhou feministického hnutí, že ukázalo, co je zjevně optimálním řešením: manželství jako vskutku kooperativní instituce, která si vyžaduje velkou vzájemnost a čas i energii obou partnerů. Ale prvotním smyslem její existence je jejich vzájemná podpora na cestě ke dvěma individuálním vrcholům duchovního růstu.

Skutečná láska není pocit, který nás pohltí. Je to promyšlené a závazné rozhodnutí. Všeobecně rozšířený zvyk plést si lásku s pocitem, že miluji, je zdrojem nejrůznějších sebeklamů. […] Sklon zaměňovat lásku za pocit, že někoho miluji, se mnoha lidem zjevně hodí. […] Protože však skutečná láska je záležitostí vůle a často přesahuje pouhou katexi a efemérní pocit lásky, lze říci: „Láska je ve skutcích.“

Mimo to M. Scott Peck také apeluje, že pokud chceme druhému skutečně naslouchat a věnovat mu pozornost (což je jeden z projevů lásky), nesmíme u toho dělat nic jiného. Naslouchání vyžaduje stoprocentní soustředění a jakékoli rozptylování už pozornost tříští. Sama vím, že mám se soustředěním a pozorností problémy, nejen ve vztahu. A nejen já. Občas mám pocit, že to je civilizační choroba, běžná stejně jako chřipka nebo nachlazení. Jen je možná těžší se jí zbavit…

O pomáhání lidem

O pomáhání lidem

Dneska se mě zeptal (troufám si říct dobrý) kamarád, co mě vede k tomu, že chodím dávat krev (v momentě, kdy jsem stála v trmvaji a modlila se, aby někdo vystoupil a já si mohla sednout). Odpověděla jsem mu popravdě, že věřím, že někomu zachráním […]

Fata morgána partnerských kompromisů

Fata morgána partnerských kompromisů

O potřebě kompromisů v partnerských vztazích vás určitě měsíc co měsíc poučí minimálně jeden lifestylový časopis a tuna článků na internetových serverech. Jsou ale partnerské kompromisy opravdu modla, kterou je nutno uctívat a opečovávat? Články se většinou nezmiňují o tom, že kompromis je v podstatě […]

Velmi křehké vztahy

Velmi křehké vztahy

Ve včerejších lidovkách se v eseji zamýšlí Alena Melichová nad současnými (ne)manželskými trendy. Esej možná až příliš jednostranně zastává a adoruje svazek manželský a nezohledňuje výhody života „na psí knížku“. Některé věci ale nezazněly, anebo se kvůli počtu znaků nevešly.

„Je to slib a závazek dělat pro druhého všechno, vycházet mu vstříc a odpouštět i v době, kdy se vám už dávno přestal zrychlovat tep při jeho spatření.“

Možná je problém v tom, že jsme denně médii příliš znásilňováni tím, jak by měl náš vztah vypadat. Měli bychom po sobě intenzivně toužit i po 10 letech. Měly bychom být krásné. On by měl být vášnivý. Neměli bychom se nikomu podřizovat. Měli bychom mít každý svoje koníčky a věnovat se svým kamarádům, což je při často 50hodinovém pracovním týdnu poměrně náročné, takže vztah odsouváme na žebříčku priorit, protože „on tu přece bude“ (zároveň studie naznačují, že nejpevnější vztahy jsou ty opačně postavené, ty, ve kterých lidé dělají co nejvíce věcí společně a „moje“ přetvoří na „naše“).

Problém je, že dnes, v době sociálních sítí, číhají nástrahy na každém rohu. Není problém seznámit se jeden večer se studentkou kulturologie na twitteru a druhý den s ambiciozním maturantem z Ostravy na instagramu. Povídání si s „neznámem“ je samozřejmě mnohem víc vzrušující než známé vyhřáté povlečení doma a jistota teplé večeře a nakonec není nic snazšího, než se nechat dva roky rozechvívat někým jiným a pak to zkoušet znovu a znovu.

„Těžko můžeme veřejně vyhlašovat, že k někomu patříme navždy, když si tím sami nejsme jistí.“

A je dost jasné proč. Pokud jsme nuceni řešit problémy ve vztahu tím, že se budeme složitě rozvádět, možná se budeme víc snažit, budeme víc diskutovat a pravděpodobně snáze dosáhneme kompromisu. V nesezdaném vztahu stačí v podstatě zabalit pár krabic z ikey a vrátit klíče. Nic z toho ale neplatí stoprocentně.

V článku je zarážející hlavně jedna věc – že dítě nemůže vyrůst v „dobrého“ člověka bez úplné rodiny. Odsouzení svobodných matek, které si dítě „nějak“ zařídí bez ohledu na to, jestli zrovna mají partnera, není zrovna šťastné. Odsoudit bychom spíš měli celou společnost, která sňatky a institut rodiny obecně odsunula do kategorie „zaostalost“ a přenesla na první místo kariéru a soutěžení s ostatními.

Unsorted #2

Unsorted #2

Co mě teď baví: – starší filmy. Třeba Případ Thomase Crowna. Mám chuť si nalepit řasy, natupírovat vlasy a vyrazit do ulic hledat Steva McQueena. – prázdné fotky. Nechají prostor soustředit se na jedinou věc, jedinou linii. Uklidňující. – šedivá. V jakémkoli odstínu. O čem […]