Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Sázka na vděčnost

Nejsem příznivkyní novoročních předsevzetí. Nikdy se mi nepodařilo zhubnout na povel, ani být pořádnější jen proto, že začíná nový rok. Nejsem ani příznivkyní seznamů “50 tipů, jak budete mít zaručeně větší prsa” a “30 bodů, které vás učiní šťastnými”. (Trendem letošního roku je dát si předsevzetí, ale striktně odmítat, že by o předsevzetí šlo.)

Mám pocit, že lidé dneška ztratili schopnost být vděční. A skromní. Pořád toho chceme víc a víc a neuvědomujeme si, že jsou (i v našem nejbližším okolí) lidé, kterým by stačilo to, co máme my. Přiznám se, taky mám máslo na hlavě. Stává se mi na můj vkus až příliš často, že bazíruju na drobnostech a neuvědomuju si nějaký celkovější obraz svého života, který je objektivně vzato veskrze pozitivní a šťastný. Ale jak trefně poznamenává Will v podání Jeffa Danielse v seriálu Newsroom: “First step in solving any problem is recognizing there is one.” Takže jsem si to přiznala – jsem chvílemi až přehnaně materialistická a nevděčná. Měla bych být ráda za muže, který mě má rád, za to, že jsem (relativně) zdravá, že mám kde bydlet a že si občas můžu zajít na sushi, že je mi večer teplo a když se chci podívat na internet, stačí odemknout telefon. Pro spoustu lidí tohle samozřejmost není. Někdo se rozvádí, někdo není zdravý, někdo hledá už rok beznadějně práci.

Problém spousty lidí je v neuvědomování si vlastního štěstí. Brání jim v tom závist? Nedostatečná pokora? Ať je to cokoli, možná by stálo za to dát si předsevzetí jedno – být vděčnější.



1 thought on “Sázka na vděčnost”

Leave a Reply

Your email address will not be published.