Anna, content agency leader, 30, happy minimalist.

Velmi křehké vztahy

Ve včerejších lidovkách se v eseji zamýšlí Alena Melichová nad současnými (ne)manželskými trendy. Esej možná až příliš jednostranně zastává a adoruje svazek manželský a nezohledňuje výhody života “na psí knížku”. Některé věci ale nezazněly, anebo se kvůli počtu znaků nevešly.

“Je to slib a závazek dělat pro druhého všechno, vycházet mu vstříc a odpouštět i v době, kdy se vám už dávno přestal zrychlovat tep při jeho spatření.”

Možná je problém v tom, že jsme denně médii příliš znásilňováni tím, jak by měl náš vztah vypadat. Měli bychom po sobě intenzivně toužit i po 10 letech. Měly bychom být krásné. On by měl být vášnivý. Neměli bychom se nikomu podřizovat. Měli bychom mít každý svoje koníčky a věnovat se svým kamarádům, což je při často 50hodinovém pracovním týdnu poměrně náročné, takže vztah odsouváme na žebříčku priorit, protože “on tu přece bude” (zároveň studie naznačují, že nejpevnější vztahy jsou ty opačně postavené, ty, ve kterých lidé dělají co nejvíce věcí společně a “moje” přetvoří na “naše”).

Problém je, že dnes, v době sociálních sítí, číhají nástrahy na každém rohu. Není problém seznámit se jeden večer se studentkou kulturologie na twitteru a druhý den s ambiciozním maturantem z Ostravy na instagramu. Povídání si s “neznámem” je samozřejmě mnohem víc vzrušující než známé vyhřáté povlečení doma a jistota teplé večeře a nakonec není nic snazšího, než se nechat dva roky rozechvívat někým jiným a pak to zkoušet znovu a znovu.

“Těžko můžeme veřejně vyhlašovat, že k někomu patříme navždy, když si tím sami nejsme jistí.”

A je dost jasné proč. Pokud jsme nuceni řešit problémy ve vztahu tím, že se budeme složitě rozvádět, možná se budeme víc snažit, budeme víc diskutovat a pravděpodobně snáze dosáhneme kompromisu. V nesezdaném vztahu stačí v podstatě zabalit pár krabic z ikey a vrátit klíče. Nic z toho ale neplatí stoprocentně.

V článku je zarážející hlavně jedna věc – že dítě nemůže vyrůst v “dobrého” člověka bez úplné rodiny. Odsouzení svobodných matek, které si dítě “nějak” zařídí bez ohledu na to, jestli zrovna mají partnera, není zrovna šťastné. Odsoudit bychom spíš měli celou společnost, která sňatky a institut rodiny obecně odsunula do kategorie “zaostalost” a přenesla na první místo kariéru a soutěžení s ostatními.



4 thoughts on “Velmi křehké vztahy”

  • Článek jsem nečetla, ale znám spoustu kvalitních lidí z neúplných rodin, takováhle generalizace je dost zavádějící a podle mě i poškozující (to bychom tu brzo mohli dojít i ke stavu, že “pro dobro lidstva” všechna těhotenství z nevyhovujících sociálních podmínek nuceně ukončíme potratem, že)…

  • Myslím, že nejde o to, jestli lide z neuplných rodin jsou kvalitní či ne. Jde o to, jestli jsou šťastní. Jestli měli hezké dětství, jestli se snadno začelní do společnosti. Alkohl, tabák nebo jiné drogy? Dnešní firmy nechtějí matky. Chtějí svobodné ženy, protože jen ty budou v práci od rána do večera, nebudou přece mít nemocné děti, nemusí se starat o domácnost. Práce bude-je jejich životem. Na zbytek stačí facebook a sem tam nějaká známost. Večer si zajdou na kávu a budou si povídat jak se jim skvěle žije. Co na tom, že uvnitř budou bohužel prázdné protože nenaplněné.

  • Uvědomme si prosím, ze ty časopisy, kde nám radí jak žít píší stejně zmatení lidé jako my. Jsou to jen vize lidí kteří vždycky vědí jak by jsme měli žít, ale se svým vlastním životem si nevědí rady.

Leave a Reply

Your email address will not be published.