Anna, content agency leader, 30, mum-to-be.

Vnímání času

Stárnu.

Zatímco dřív jsem v pátek večer vnitřně pofňukovávala, že už v pondělí ráno, což je jen za nějakých šedesát dva hodin, budu muset do školy/práce, dneska přijdu z redakce v šest hodin a jsem skrytě nadšená z toho, že vzhůru strávím ještě celých šest hodin, než půjdu spát. Už neříkám “jen pět dní volna”, ale “skvělých pět dní volna”.

Co se dřív zdálo jako neuvěřitelně málo, připadá mi teď ne sice jako věčnost, ale jako čas, za který musí být člověk vděčný. Není to „jen pár“ hodin, ale „celých několik“ hodin (a záleží, jak se na ně díváte – i když se jimi tak nějak protlučete a neděláte nic, přece to může být pár hodin, které jste nepromarnili). Možná mi někde v podvědomí zablikal alarm, že mám nejspíš už třetinu života za sebou (a že to byla zatraceně rychlá třetina). Anebo jsem prostě dospěla.



Leave a Reply

Your email address will not be published.